Konečně jsem mohl přivrtat Bětce na zeď obrázek celé naší přeživší rodiny. Oba kluci na něm vypadají tolik bratrsky! Dokonce mi pomáhali dát obraz do roviny (i když tomu staršímu se poslední dobou všechno jakoby vlní a ohýbá). Aspoň na chvíli si tak Sigi s Vencou přestali hrát na loupežníky a zajatce.

Chtěl jsem si původně půjčit pilník, ale zdál se mi tupý – nějaký sympatický italský mladík mi však přislíbil, že jej nabrousí. Bohužel už jsem ho od té doby neviděl… ani pilník. Navíc obsluha nepoznala mou uniformu a místo pokleknutí mi nabídli věrnostní kartičku.

Uvažoval jsem i o půjčení kladiva, ale obával jsem se, že by to mohlo být považováno za revoluční gesto. Nakonec mě přemluvil syn Ruda, prý s ním na Mayerlingu zatluče nějaké dveře. Prý zevnitř – to jsou ty jeho liberální nápady.

Poprvé jal jsem si zapůjčiti vrtačku, když sem chtěl přidělati zpátky vymlácená okna po Hilsneridádě. O zápůjčku provázku ke vrátku, požádal mne prozměnu můj student Flesch – kdoví proč jej potom nechtěl. Vzal si jej pak Bertík a jal se přivazovati si s k holením jakési bulíky. Vrtačkou jsem později děravěl i Jendovi lahve ať mu tam míň zbyde. Kvůli Jeníkovi jsme si i zapůjčili první elektrický vysavač v mocnářství! Ten chlapec všude trousil po stolech mouku. Pilu jsem si půjčil až za Republiky abych trochu rozkýval židli pod Baxou.

Půjčovnu doporučuji všem, kdo chtějí něco připevnit – ať  již obraz, polici, Kramáře na místo, rozklížený divan s Oldrou nebo hodnoty demokratické a mravní!

Počas toho, čo som býval služobne v Prahe, využíval som služby požičovne – pôvodne len na taký rýchly jarný upratovací zásah. Ten sa však natiahol až do augusta – to mi už Kádár s Ulbrichtom vybavili moju vlastnú motorovú pílu. Dovtedy však bola požičovňa ideálna voľba – oveľa lepšia ako Biľakova garáž, kde ma všetko tak nejako zradilo…

Jejich….jaksi…ehm..dodací termíny jsou dokonce kratší, než trvání…ehm…dohod mezi…jaksi…já bych řekl… Mečiarem a Pithartem. Jejich motorová pila… jaksi… řve silněji než estébák při výslechu, ale zároveň… ehm… osvobozuje dřevo od jeho tíživé existence.  

Tvrdit, že toto je nejlepší půjčovna v Čechách, to by byla vysloveně falešná – ale opravdu falešná – chvála. Na druhou stranu zapůjčit si zde nářadí bych opravdu, ale opravdu nenazval prohrou. Je to spíše nevýhra. Obsluha mi nabídla ochranné brýle. To jsem odmítl. Já se reality nebojím.

Nakonec jsem si půjčil šroubovák. Zůstal rovný jako mé postoje. Ačkoli… lehce se viklá doprava. Vrtačka se mi zdá příliš zelená. To je barva, která mě děsí.

Mít takhle kvalitní vrtačku tenkrát v Jugošce, mohl sem bez problémů provrtat mnohem víc Srbů. Vyjma jiného se mi líbí, že je zelená – to je rozhodně moje oblíbená barva!

Chtěl jsem upevnit nějaká spojení, takže sem si půjčil šroubovák. Obsluha mi nabídla rukavice. Přijal jsem. Půjčil jsem si ještě ochranné brýle, nákoleníky, chrániče sluchu, brnění a zástěnu aby něco neodlétlo k sousedům. Proč?! Protože pevné spojení, bezpečnost a sousedské vztahy jsou základ! Potom jsem se už mohl vrhnout NATO…promiňte…vrhnout na to..